8 rad pro září bez slziček

Možná nejčastější slovo v rodinách, kde jsou malé děti, je nyní školka. Protože konec prázdnin je aktuální téma.

U nás doma je to ještě trochu větší, protože nás, kromě školky, čeká vstup do světa školního. A vlastně je to pěkně náročné období pro nás všechny. Pro mě, jako mámu, která se po mateřské vrátila do práce, tak i pro mé děti, pro které je to samozřejmě něco nového a na nový režim si zvykají již od půlky prázdnin. A ta další změna přijde 2. září.

Moc si přeji, aby nástup do školky po prázdninách nebolel. Aby bylo co nejméně slz. Ideálně, aby vše proběhlo úplně bez nich. A je to právě v rukách nás rodičů to dětem co nejvíce ulehčit.

Vzpomínám si na nástup do školky mé prvorozené holčičky. Možná jste to někdo četl v mém příběhu, jak moc bolestivé období to bylo pro nás obě. Dodnes si pamatuji její první chvíle ve školce, kdy jsem dvě hodiny probrečela na schodech před školkou. Plakala i moje holčička a plakala tam tři týdny.  Dnes vím, že jsem tenkrát udělala spoustu chyb, které jsem si jako máma vyčítala. Nicméně i tyto chyby měly svou pozitivní stránku a dovedly mě do přátelského, podporujícího prostředí.

Při výběru druhé školky jsem tehdy již byla velmi opatrná, a tak mě život zavedl do Montessori světa. Nikdy nezapomenu na odpoledne, kdy jsem poprvé přišla do školky v Hlubočepech. Na celou naši rodinu dýchlo přátelské prostředí, ve kterém se naše dcerka cítila přirozeně. Probrečela jsem jim to odpoledne celou hromadu kapesníků při vyprávění naší první zkušenosti. Domluvili jsme se a po dvou týdnech docházky jsem odváděla do školky veselé a spokojené dítě, které se tam každý den těšilo.

A protože jsme se přestěhovali, musela jsem pro svého druhorozeného hledat školku novou. A jsem moc ráda, že jsem našla opět prostředí, které podporuje potenciál dětí.

Jsem ráda, že jsem tam poznala Martinu Průšovou, která provázela mého syna v prvních krůčcích bez mámy. A přesně takového průvodce bych přála všem dětem i maminkám. Průvodce, který na sobě pracuje, aby byl pro děti dobrým partnerem a vzorem. Ten, který dokáže rozpoznat a rozvíjet potenciál každého jednotlivce a zároveň vytváří pro všechny příjemné prostředí. Toto je její cíl a slib, který dala sobě samé.

Martina se po narození svých dvou dětí začala aktivně zajímat o možnosti jejich vzdělávání. Nadchla se pro Montessori přístup a vystudovala pedagogickou školu, prošla mezinárodním Montessori výcvikem a spousty dalších výcviků pro děti od 0 do 6 let.

A proto jsem poprosila právě ji, zda si udělá čas na zodpovězení pár otázek týkajících se přechodu a nástupu do školky.

Tak jestli se vás začátek roku týká za týden taky, tak čtěte dál. A vlastně se začtěte i vy, kteří tyto začátky teprve čekají někdy v budoucnu. Protože na školku je ideální se připravit mnohem dřív…

Martino, děkuji moc za čas, který jste si našla na tento rozhovor a asi začneme trochu od konce a mou první otázkou bude, proč je vlastně pro dítě důležitá příprava na přechod z domácího prostředí do školky?“

„Dobrý den a děkuji za projevenou důvěru. Přechod z domácího prostředí do školky je pro každé dítě velkou změnou. Najednou se ocitá samo v novém prostředí a musí se spoléhat pouze na sebe. Je to velký krok do světa, kdy poprvé opouští náruč rodiče a osamostatňuje se. Každý rodič si přeje, aby tento velký krok jeho dítě zvládlo, co nejsnadněji a pokud možno bez pláče. A proto je dobré se předem připravit.“

„Pro dítě není nástup do školky jenom změna prostředí, k čemu ještě v dětském nitru dochází?“

„Kolem druhého roku života, děti prožívají stav, který nazýváme krize sebepotvrzení. Slovo krize je často vnímáno v negativním slova smyslu, ale v řečtině znamená crises posudek, úsudek – jde tedy o jakýsi bod zlomu (pro dítě), kdy přechází z jedné vývojové fáze do jiné. Být v „krizi“ znamená, že jsme zkoušeni, zda jsme připraveni na to pokračovat a postoupit do další vývojové fáze. Každá krize by měla být výzvou a novou příležitostí – a dítě potřebuje, aby byla pozitivní.
Krizi sebepotvrzení někteří lidé nazývají opoziční krizí. Ano, všichni to známe, moment, kdy je dítě neustále v opozici a člověk už neví kudy kam. Ale tento stav není opoziční krizí, je to moment, kdy dítě potřebuje být rozpoznáno jako individuum. V tomto momentě si děti velmi dobře definují své osobní hranice – je to touha být rozpoznán jako osoba, být individualitou.  Začínají velmi silně používat slovo NE – chtějí být těmi, kdo je schopen vyřešit své problémy. Během této krize začíná dítě používat slovo Já, místo svého jména a dochází k finální separace ega dítěte od jeho rodičů (cca do 3 let). Dítě začíná chápat, že je naprosto odlišná bytost a často bývá nejisté a rozpolcené v myšlenkách. Jako rodiče dětem můžeme pomoci tím, že jim dáváme možnost volby ze dvou. Tím ukazujeme dítěti respekt, může si vybrat a mít svůj názor. Také ho tím připravujeme na pozdější složitější volby.
Při výběru musíme být pevní a nesmíme změnit názor. Je důležité si uvědomit, jaké dáváme možnosti a „ultimáta“. Musíme si dávat pozor na to, co řekneme – pak už to nemůžeme měnit – jinak nám děti přestanou naslouchat.
Toto období je složité pro každého rodiče, kdy často bývá na konci sil.  Ale pamatujme, že pokud má dítě dobré sebepřijetí, jeho puberta nebude tak hrozná. Mám zkušenost s vlastním synem (15 let), nyní je v pubertálním věku a zatím, nerada bych to zakřiknula :), se dokážeme domluvit a fungovat spolu bez velkých obtíží.
V tomto divokém období přichází další výzva – krize, tou je nástup do školky. Děti se musí osamostatnit, najednou skutečně vystupují samy za sebe. Samostatně se rozhodují o tom, které aktivity si vyberou, kdy a kde s nimi budou pracovat a také s kým. Děti se stávají opravdu samostatnými. Dospělý ve třídě je jejich podporou, průvodcem a vzorem, ale pokud to není nutné, nezasahuje. Během prvních měsíců po nástupu do školky pozorujeme obrovské změny. Každé dítě doslova roste před očima, jeho sebedůvěra a sebepotvrzení roste ze dne na den s nově nabytými zkušenostmi. A každá další zdolaná dovednost ho posouvá stále výš.

„S jakým předstihem by měla probíhat příprava na školku?“

„Ideální je situace, kdy může rodič s dítětem docházet do vybrané školky, kam dítě později nastoupí, na nějakou formu adaptačního programu. U nás doporučujeme adaptační program pro děti již od narození, kdy rodiče dochází do třídy s dítětem a tráví zde např. jedno dopoledne týdně. Dítě se tak nenásilně seznamuje s prostředím a učiteli. Tím získává důvěru v prostředí i v dospělého a snadněji se osamostatňuje. Zároveň se adaptují i maminky (a tatínkové). Pokud si je rodič jistý tím, že dává dítě do prostředí, které je pro něj bezpečné a podnětné, adaptace dítěte probíhá velmi snadno. „

„Jsou nějaké nejčastější chyby, kterých se jako rodiče často dopouštíme na svých dětech? A co pro ně tyto naše přešlapy, byť s dobrým úmyslem, znamenají v prostředí mimo domov?“

„Rodiče často o své děti pečují až přespříliš, nedávají jim tak dostatek prostoru, aby se mohly zapojovat do denních činností a o péči o sebe sama. Často vidí dítě jako miminko, mnohem méně schopné než ve skutečnosti je. Později jsou překvapení, že se děti nechtějí zapojovat do domácích prací, že se nezvládají najíst a obléknout ještě kolem 3 let.  Marie Montessori popisuje takzvaná senzitivní období, jsou to období, kdy se dítě velmi snadno učí věci, které ho zajímají. Úkolem rodiče je toto období rozpoznat a podpořit své dítě ve vývoji. A jak tato období rozpoznat? Pomocí pozorování. Zastavte se a jen pozorujte své dítě. Jak se projevuje v domácím prostředí, o co jeví zájem a které činnosti s chutí opakuje. Později se na tyto činnosti můžete zaměřit a vytvořit pro dítě dostatek příležitostí pro jejich rozvíjení. Ať už pomocí aktivit, které dítěti připravíte, nebo tak, že ho zapojíte do domácích činností, s tím, že pro něj připravíte prostředí tak, aby bylo bezpečné.
Syn například miloval umývání kuchyňské linky houbičkou a vytírání mopem, dcera zase přípravu jídla a zalévání. Jistě najdete spoustu příležitostí pro své dítě i u sebe doma.“

„Co tedy konkrétně můžeme udělat pro hladký nástup do školky?“

  • Necháváme dítě samotné s jiným členem rodiny, například s babičkou. Před odchodem se rozloučíme a dítě ujistíme, že se vrátíme (nejlépe je začít v batolecím věku kolem 8 měsíců věku dítěte). Čas, na který se vzdalujeme, postupně prodlužujeme.
  • Dítěti dáváme na výběr ze dvou možností. Učíme ho tím uvažovat nad situacemi.
  • Upravíme dítěti denní režim. Dítě ukládáme ke spánku tak, aby bylo ráno odpočaté. V poledne, v ideálním případě, začneme dítě ukládat ve stejný čas jako bude režim ve školce.
  • Volíme vhodné oblečení a obuv, tzn. ve vhodné velikosti, z přírodních materiálů a takové, které se snadno obléká a svléká. Například legíny, které nemají těsnou gumu v pase, lehké tepláky, mikinu na zip, dostatečně široká trička a pružné ponožky. Bačkory a boty by měly být na suchý zip (aby si je dítě zvládlo samo obout), dostatečně široké a funkční, v adekvátní velikosti.
  • Navštívíme třídu a seznámíme dítě s učitelkou, krátce před nástupem do školky (pokud je to samozřejmě možné)
  • S dítětem sdílíme pomocí příběhů své pozitivní zážitky ze školky.
  • Prohlížíme si fotky ze školky, kam dítě nastoupí (opět pokud je to možné)
  • Můžeme pro dítě připravit rodinné album s fotkami členů rodiny, které bude mít při sobě ve školce. Nebo vyrobíme pro dítě drobný amulet pro štěstí (poznámka Něžná máma: nám se s dcerou osvědčily náramky, kterým jsme vtiskly kouzelnou moc při našem rituálu při přechodu do jiné školky, více zde).

A v závěru nezapomínejme na jednu důležitou věc, která může být těžká zejména pro maminky: ráno se s dítětem krátce rozloučíme, čím kratší bude loučení, tím snazší je pro dítě situaci zvládnout. Vždy jsem svým dětem  předem popsala (a za týden mě to čeká znovu), jak bude loučení vypadat a následně vždy tento scénář dodržela (např.“až přijdeme do šatny, dám Ti pusinku, obejmu Tě, řeknu Ti ahoj a pak odejdu“).

„Přeji Vám krásné letní dny a ať je pro Vás i Vaše dítě nástup do školky co nejsnadnější :)“

I já přeji všem rodičům, ať odvádí své děti do školky s klidným srdcem. Ať najdou ve své školce podporující prostředí a zejména takové, které vyhovuje jim a jejich dětem. Proto každému vyhovuje něco jiného. Ať zkrátka máte rádi školku tak, jak se to povedlo nám. A kdyby se to náhodou nepovedlo, hledejte jiné možnosti, protože nám se to vyplatilo.

Třeba to budou právě vaše děti, které budou moci říct, stejně jako R. Fulghum, že VŠECHNO, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce.

My si ten začátek roku oslavíme ještě naším způsobem – čeká nás rituál, při kterém ukončíme léto a přivítáme další etapu našich životů. Je to pro nás velký krok. A věřím, že bude bez slziček.

 

 

Něžná máma, autorka eBooku "Rituály nejen pro dětskou duši". S láskou, s jemností s citem,...více info o mně zde>>.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.